Úsvit nepřichází

Stíny se prodlužují. Chladný vánek lehce ohýbá stébla trávy, noc přebírá vládu nad horkým dnem. Z rozpáleného asfaltu sálají zbytky tepla a já se blížím k domovu. Je první červencová sobota, denní teploty překračují třicítky. Po dešti ani stopy, země praská a s každým dnem se víc otevírá, jako by nás chtěla spolknout za naše hříchy. Dny jsou kruté, ale večer začíná ta pravá krása. Výlet se psem po lesích za vesnicí, sledovat západ slunce a přemýšlet nad ztracenými dny našeho dětství, kdy jsme se bezstarostně proháněli venku, než se rozsvítily první lampy a my museli domů. To vše sleduji z nejvýše položeného bodu louky. Za šera se vracím domů a když zvednu hlavu k obloze, pozoruji první hvězdy.