Výstava Heptameron spojuje dvě historické vrstvy – renesanci a surrealismus skrze široké téma lásky

Výstava Heptameron si vypůjčuje svůj název ze souboru erotických povídek renesanční spisovatelky Markéty Navarrské (1558), jehož české vydání s kresbami od Toyen vyšlo v roce 1932. Kniha je symbolicky rozdělena do sedmi kapitol, které zpracovávají pojem lásky a její měnící se povahu jako místo, kde se setkává surrealismus a renesance, obrazy a předobrazy. Jindřich Štyrský charakterizoval knihu jako „marnotratné bohatství příběhů ve vztahu nepřetržité metamorfózy“. Právě téma lásky v širokém smyslu slova využívá kurátorka výstavy Eva Skopalová jako místo setkání renesance s časově vzdáleným surrealismem.